PONREPO

Karlova ulice 18, Praha

 Biograf se nacházel v secesní novostavbě, která byla vybudována na místě bývalého hostince U Modré štiky.

Zde si Viktor Ponrepo pronajal sál v mezipatře, kde předtím byl provozován a ztroskotal šantán páně Sýkory.

Po peripetiích s úřady a povoleními  15. 9. 1907 otvírá Ponrepo první stálý biograf v Praze.

 Do biografu se vstupovalo po značně strmých železných schodech. Před vchodem do sálu byla pokladna, kde prodávala lístky manželka pana majitele-paní Karla. V předsálí jste mohli usednout na lavici, nahlédnout do novin, napít se ze skleněné karafy vody, odložit kabát do šatny, popřípadě si koupit mls v přilehlé cukrárně, kterou obsluhovala sestřenice paní Karly – inu rodinný podnik, kde chtěli, aby se obecenstvo cítilo dobře a aby se do kina stále vracelo.

Promítací sál byl 21 m dlouhý a 6 m široký.V sále bylo 56 míst na sezení. Prvních pět řad mělo sklapovací židle, kterým se honosně říkalo křesla, další řady obstaraly dřevěné lavice, zadní řady byly nejskromnější.

Zvláštností kina byl zvukový doprovod. Ještě v době, kdy jiná kina už měla svůj hudební doprovod obstarávaný orchestrem, Ponrepo zůstával věrný fonografu.

Svérázný slovní komentář vysvětlující publiku děj a různé zvukové efekty obstarával ochotnický herec Crha, Ponrepův bratr Jan, později se úkolu ujal sám Ponrepo.

 Promítání probíhalo denně kromě pátku, kdy měli zaměstnanci i majitel volno.

 Pro vřelou rodinnou atmosféru měl biograf diváky i po skončení první světové války. Kino zůstalo v provozu i po smrti Ponrepa (1926). Ve třicátých letech fungovalo jako jediné němé pražské kino. Bylo zrušeno až po druhé světové válce roku 1945.

Název Ponrepo však nezapadlo. Nese ho archivní kino -  promítací síň Národního filmového archivu v Bartolomějské ulici 11 v Praze.