KINO RETRO,
Farní 14, Zábřeh

Nejstarší zmínku vztahující se ke kinematografii můžeme nalézt
v městské kronice z r. 1913.
Tehdy rozhodla obecní rada propůjčit licenci k pořádání kinematografických představení Maxmiliánu Hoppemu.
Zřídit stálé kino se mu ale nezdařilo, protože v r. 1913 zemřel.

V únoru následujícího roku požádal o udělení licence
majitel malířského a lakýrnického závodu v Litovli Alois Eckhart.
Jeho žádost však byla v červnu 1914 zamítnuta.

Skutečné počátky kina v Zábřeze spadají do období 1.svět.války.
V r. 1915 využíval prostranství za sokolovnou pojízdný kinematograf
Kludský.
Tehdy od Kludského získal několik krátkých filmů telegrafní mistr zábřežského nádraží Rudolf Freitag a díky amatérsky zhotovenému promítacímu stroji uspořádal v r.1916 první představení pro děti železničářů.
Prostory na nádraží pro velký zájem brzy nestačily, proto se podnik přestěhoval do sálu hostince v Ráječku a zde se pořádala
pravidelná představení pod názvem Domácí kino na Nové.
A byly to takové filmy jako Lola v kalhotách, V rukou smrti a spousta grotesek.


V červenci r.1918 zahájilo v hotelu Eiche (budova bývalé Besedy)
na dolním náměstí německé kino Apollo,
jehož provoz vydržel pouze tři roky.

Začátkem 20.let vystavěli manželé Vulcovi z Krumpachu v dnešní Žižkově ulici jednopatrový dům a vzadu sál pro městské kino.

Vznik druhého českého kina ve městě je spojen
s místním spolkem Sokol.
Díky značně nákladným stavebním úpravám v sokolovně
bylo v r.1928 zřízeno kino Bio Sokol.
3.-5.března 1934 uvedlo toto kino americký film King Kong,
jehož promítání vzbudilo mezi diváky ostrou polemiku
pro a protiargumentů.

První zvukové představení zažil Zábřeh r. 1931
v městském kině a následně pak i v Bio Sokol.

První představení Fidlovačka mělo obrovský úspěch
a dočkalo se 15 repríz.

Téhož roku zahájilo v Katolickém domě provoz kino Orel.

V r. 1933 se z bývalého městského kina stalo kino Edison,
v němž pak nacházely své útočiště i další společenské aktivity
jako hromadný poslech rozhlasu nebo různé přednášky.

V období německé okupace hrálo pouze německé kino v sokolovně.

Uvažuje se i o novém kině, v tehdejší zástavbě
před kostelem sv.Bartoloměje,
ale realizaci stavby Německého domu zabránila 2.svět. válka.

Po skončení války se obnovila činnost v kině Sokol
pod vedením Ferdinanda Sládka.
Provoz zde běžel několik let, jenže s rozšiřujícími se aktivitami
v sokolovně, byl stále častěji narušován.

Proto bylo v r. 1952 rozhodnuto o přemístění
do bývalého Vulcova kina.
Prostory byly s téměř milionovým nákladem
upraveny na moderní kino.
Mezi divácky nejúspěšnější filmy v té době patřily Osudy dobrého vojka Švejka nebo Byl jednou jeden král aj.

V r. 1958 se tehdejší národní výbor rozhodl upravit sál kina pro širokoúhlé promítání.
Jako náhradní prostor
vzniklo v ponurém sále Národního domu kino Svět.

Nové kino zahájilo promítání pod názvem kino Mír
v r. 1959 širokoúhlým filmem sovětsko-indické produkce
Putování za tři moře.

Od této chvíle mělo město Zábřeh dvě kina.
Návštěvnost však zřejmě díky nastupující konkurenci v televizním vysílání klesala, proto byl Svět v r. 1964 uzavřen.

Propad v návštěvnosti se podařilo zastavit teprve v r.1964 díky filmům jako Někdo to rád horké nebo Poklad na Stříbrném jezeře a jim podobným.

V průběhu 60.let se v kině Mír konala dvakrát celostátní předpremiéra filmu.
Bylo to v r. 1965 Místenka bez návratu natočená podle Körnerovy novely Střepiny v trávě a o 3 roky později Údolí včel,
jehož předlohou se také stalo dílo zábřežského rodáka Vladimíra Körnera.

70. a 80.léta znamenají pro zábřežské kino klidné období se stabilní návštěvností.

V r. 1989 byl dům v restituci vrácen rodině původního majitele.
Milan Vulc se vrátil k původnímu názvu a přejmenoval kino na kino Edison a zajišťoval jeho provoz až do r. 1996.
Protože však byla velmi nízká návštěvnost filmů, kino uzavřel.
A tak tedy bylo město Zábřeh několik dlouhých let bez kina.